Psychologie agrese

Existují jiné různé modely, které se týkají porozumění příčin násilí, s koncepty posílení a očekávaných odměn a možných příčin násilí. Důležitým modelem je například dvoufaktorový model agrese[1], vyvinutý na základě teorie psychologie a výzkumu a nabízející vědecký přístup k problémům násilí a agrese. V tomto behavioristickém modelu se zkoumají nepřátelská agrese a instrumentální agrese: nepřátelská agrese je motivován pocity hněvu s úmyslem způsobit bolest – boj s tyčí proti cizímu člověku je příklad nepřátelské agrese – na rozdíl od toho je instrumentální agrese motivována dosažením cíle a nemusí bezpodmínečně zahrnovat způsobení bolesti.[2]

Tato terminologie se může měnit, například Kool používá místo “nepřátelské” agrese “emoční” nebo “afektivní” agresi[3], ale princip je stejný: zdá se, že instrumentální agrese je lépe kognitivně kontrolována ve srovnání s emoční agresí, protože akce je zaměřena na cíl něčeho dosáhnout. Na rozdíl od toho vzniká emoční agrese na základě hněvu, frustrace a soustředí se na ublížení cílovému objektu.  

Je také důležité oddělit tyto oba druhy agresivního chování od asertivního chování, jehož vyhodnocení závisí velmi často na konvencích v dané společnosti – například může být asertivní chování ženy považováno za agresivní, zatímco stejné chování muže za asertivní.

Kde je ale původ agrese? Je agrese naprogramovány biologicky nebo je naučená? Abychom mohli na tyto otázky odpovědět, je nutno se seznámit se třemi teoriemi, které byly vyvinuty: biologická, akční a sociální učení.[4]