Psychologie agrese

Tyto teorie se zabývají motivací a její silou, která se zvyšuje, když nejsou uspokojeny podmínky, které podporují tuto motivaci. Všechny osoby se chovají tak, aby ukončily tuto deprivaci. Pokud se jim to nepodaří, vede to k frustraci a může způsobit agresi. 

Jedna z těchto teorií je již zmíněná hypotéza frustrace-agrese (FAH)[1], která přichází s teorií, jak tyto stavy mohou vyvolat agresi. Tato FAH byla původně založena na dvou principech: 

1. Frustrace je zdrojem agrese.
   
2. Frustrace vede vždy k agresi.
   

Protože druhá hypotéza nebyla v mnohých jiných studiích potvrzena, byla opravena následovně: Frustrace nevede vždy k agresivnímu chování. Jiný kontroverzní bod ve FAH je, že nezahrnuje strach z potrestání v případě agresivního chování a skutečnost, že frustrace může vést také k úniku nebo ústupu.

Ohledně akčních teorií je také nutno zmínit velice důležitou Zillmanovu teorii přesunu podnětů[2], ve které vysvětluje roli vzrušení a typ emoce v agresi: 

• Pokud je typ emoce negativní, pak nízké podráždění způsobuje zvýšenou agresi a vyšší podráždění se zvýší do agrese.
  
• Pokud je typ emoce neutrální, pak nízké podráždění nezpůsobuje žádnou reakci a vyšší podráždění zvyšuje agresi.
  
• Pokud je typ emoce pozitivní, pak nízké podráždění způsobuje zvýšenou agresi a vyšší podráždění snižuje/zvyšuje agresi. 
  

Zdroj: převzato podle: Kool (2007).