Psychologie agrese
8. Faktory konfliktu v řešení konfliktu
Příčiny konfliktů byly zmíněny již výše – agrese vzniklá z konfliktů může probíhat na několika úrovních – intraindividuálně, interskupinově nebo interorganizačně.[1]
Každý konflikt prochází pěti stadii:
- latentní stadium (existuje zde potenciál pro vývoj konfliktu
- vnímané stadium (jedinci vnímají jakýsi negativní pocit – nouze, frustrace)
- úmysl jednat (pokud se konflikt neuklidní, dojde se ke stadiu, že je nutno něco udělat, aby se to zastavilo
- manifestační stadium (pouze, když se obě strany nemohou dohodnout, dojde k otevřenému konfliktu)
- dozvuky (tyto následky jsou přímým důsledkem strategie)
Je zřejmé, že řešení konfliktu v rané fázi vnímání sníží emoce a zabrání, aby se postoj změnil ve skutečně nepřátelský. Je nutné si uvědomit, že všeobecně inklinujeme k tomu, že vysvětlujeme negativní chování jiných jako způsobené osobními dispozicemi, zatímco naše negativní chování je způsobeno situací mimo naši kontrolu (předsudek sloužící ve vlastní prospěch).
Dalším faktorem ovlivňujícím konfliktní situace jsou stereotypy – kognitivní rámec skládající se ze subjektivních názorů (zevšeobecnění) o určitých sociálních skupinách. [2] Stereotypy způsobují, že lidé věnují více pozornosti informacím týkajícím se stereotypů. To snižuje kognitivní úsilí ve vnímání, a vede tak více k negativním záměrům. Dokonce i když se jedinec pokouší potlačit stereotypy, často tak vzniká efekt “odrazu” – a stereotypní myšlení se ve skutečnosti ještě prohlubuje.[3]
Naše poznání je často také ovlivněno naší momentální náladou a emocemi a naše úsudky nejsou řízeny pouze racionálně. V tomto ohledu se zdá, že je lepší vyřešit konflikt kontrolou emocí (rozpoznáním a pochopením) spíše než se pokoušet je potlačit. Velice často je neschopnost hledat alternativní jednání hlavní překážkou ve vyřešení konfliktu – je nutné se zaměřit na zájmy, ne na postoje a hledat jiné volby.[4]
Strategie GRIT – Graduated and Reciprocated Initiatives in Tension Reduction[5] je velice důležitým příkladem integrativního jednání – postoje a chování zahrnují za prvé
- ochotu důvěřovat,
- sdílet informace a
- klást otázky
a za druhé
- oddělit osobu od problémů
- soustředit se na zájmy a ne postoje
- zabránit unáhlenému soudu
- použít objektivní kriteria