8. Faktory konfliktu v řešení konfliktu

Příčiny konfliktů byly zmíněny již výše – agrese vzniklá z konfliktů může probíhat na několika úrovních – intraindividuálně, interskupinově nebo interorganizačně.[1]

         Každý konflikt prochází pěti stadii: 

- latentní stadium (existuje zde potenciál pro vývoj konfliktu

- vnímané stadium (jedinci vnímají jakýsi negativní pocit – nouze, frustrace)

- úmysl jednat (pokud se konflikt neuklidní, dojde se ke stadiu, že je nutno něco udělat, aby se to zastavilo

- manifestační stadium (pouze, když se obě strany nemohou dohodnout, dojde k otevřenému konfliktu)

- dozvuky (tyto následky jsou přímým důsledkem strategie)

 Je zřejmé, že řešení konfliktu v rané fázi vnímání sníží emoce a zabrání, aby se postoj změnil ve skutečně nepřátelský. Je nutné si uvědomit, že všeobecně inklinujeme k tomu, že vysvětlujeme negativní chování jiných jako způsobené osobními dispozicemi, zatímco naše negativní chování je způsobeno situací mimo naši kontrolu (předsudek sloužící ve vlastní prospěch).

Dalším faktorem ovlivňujícím konfliktní situace jsou stereotypy – kognitivní rámec skládající se ze subjektivních názorů (zevšeobecnění) o určitých sociálních skupinách. [2] Stereotypy způsobují, že lidé věnují více pozornosti informacím týkajícím se stereotypů. To snižuje kognitivní úsilí ve vnímání, a vede tak více k negativním záměrům. Dokonce i když se jedinec pokouší potlačit stereotypy, často tak vzniká efekt “odrazu” – a stereotypní myšlení se ve skutečnosti ještě prohlubuje.[3]

Naše poznání je často také ovlivněno naší momentální náladou a emocemi a naše úsudky nejsou řízeny pouze racionálně. V tomto ohledu se zdá, že je lepší vyřešit konflikt kontrolou emocí (rozpoznáním a pochopením) spíše než se pokoušet je potlačit. Velice často je neschopnost hledat alternativní jednání hlavní překážkou ve vyřešení konfliktu – je nutné se zaměřit na zájmy, ne na postoje a hledat jiné volby.[4]

Strategie GRIT – Graduated and Reciprocated Initiatives in Tension Reduction[5] je velice důležitým příkladem integrativního jednání – postoje a chování zahrnují za prvé

  • ochotu důvěřovat, 
  • sdílet informace a  
  • klást otázky 

a za druhé

  • oddělit osobu od problémů
  • soustředit se na zájmy a ne postoje
  • zabránit unáhlenému soudu
  • použít objektivní kriteria



[1] Kool (2007)

[2] Baron (1997)

[3] Macrae et al. (1994)

[4] Kool (2007)

[5] Osgood (1980)