Násilí a agresivní chování - pohled z hlediska antropologie

Následně analyzuji jak příznaky tak se jedná i o pokus objasnit důvody pro lidské násilí agresivitu.

To je možné popsat mnohými sociálními, politickými, ekonomickými faktory, stejně jako prostředím.

Kromě externích faktorů ovlivňují agresivitu a výskyt násilí také individuální osobnost a charakteristické rysy.

Zde se musíme ptát sami sebe, proč lidské bytosti inklinují k agresívnímu chování.

Freud (1953, str. 217-221) uvádí, že libido je základní zdroj energie pro psychosexuální vývoj jedince.

Definovali jsme koncept libida jako kvantifikovatelnou sílu proměnné, která by mohla sloužit jako měřítko procesů a transformací, které probíhají v oblasti sexuálního vzrušení.

Rozlišujeme mezi libidinózními a jinými formami psychologické energie. (ibid.)

Dítě si přeje splnit své sexuální aspiraci a v tomto případě je libido hlavní pohnutkou uspokojení.

Dítě ovšem může reagovat na tomto základě agresivně v nepříjemných situacích nebo ve stavu příliš vysokého vzrušení.

Freud popisuje agresi jako hlavní důsledek vysokého libida.

Pro chlapce v pubertě je vzrušení ve spojení s libidem procesem, který se často projevuje agresivitou.

Děvčata své libidinózní vzrušení potlačují.

Cervone a Pervin (2008, str. 73) uvádějí, že podle Freudových pozdějších teorií je libido a agrese základní pohnutkou a podstatnou částí lidské povahy.

Jednotlivci sledují principy vlastního uspokojení a podle nich se řídí. 

Společnost omezuje sexuální a agresivní tendence; její role spočívá v účinném omezení těchto biologických snah.

Perko (2006, str. 116) shrnuje Kleina a popisuje agresi jako snahu vlastnit matčin interní obsah a jako tendenci ke kontrole nebo zničení objektu, který jedinci nepatří (ibid.).

Na rozdíl od psychologických teorií násilí a agrese staví teorie o vnitřních snahách a psycho-sexuálním vývoje jedince do sociologického kontextu (obě individualisticky orientované teorie) sociálního vlivu se objevily v posledních desetiletích 20. století.

Podle Levolda a Wedekeena (1989, str. 63) je následuje kritika individuální viny v teoriích o násilném jednání.

Posunují společenské podmínky a struktury.

Například je násilí v rodině podle těchto teorií jednoduše reakcí na dané sociální podmínky; zneužívané děti a násilní rodiče jsou pouze oběti životních podmínek, které jim zabraňují mít šťastné a mírumilovné vztahy.

V takových případech je násilí proti dětem výrazem neschopnosti a slabosti rodičů.

Některé sociologické teorie vysvětlují sociální násilí a agresi jako důsledek sociálních konfliktů, jak je definováno Blalockem (1989, str. 7) jako úmyslnou výměnu negativních pocitů mezi dvěma nebo více skupinami, jedinci apod.

Důvody konfliktu jsou vylíčeny ve všeobecném modelu konfliktů (Blalock, 1989, str. 107-135), který ve zjednodušené podobě obsahuje následující skupiny proměnných:

• cíle, zdroje a závislosti;
• pravidla, omezení, vyčerpání a zranitelnost;
• důvěra, odpuštění a citlivost;
• motivace, omezení a potrestání.

Podle daného modelu může být konflikt vyprovokován mezi X a Y, když například X není schopen splnit své cíle kvůli jednání Y, nebo Y má dojem, že je oddělen od svých zdrojů kvůli aktivitám X nebo pokud například X je závislý na Y. Konflikty mohou také vzniknout z důvodu rozdílů mezi pravidly X a Y, omezení a vyčerpání Y ze strany X nebo opačně.

Pravděpodobnost konfliktu je také ovlivněna zranitelností X nebo Y, důvěry mezi nimi, schopností odpustit a jejich citlivostí.

Velký význam má také určitá motivace a aktuální smýšlení ohledně potrestání X a Y. Model je možné aktualizovat ideologickou orientací a smýšlením X a Y, což jsou mnohem důležitější faktory ohledně konfliktů mezi skupinami než mezi jednotlivci.

Pokud se soustředím na jednotlivce jako základní buňku násilí a subjekt agresivity, pak mohu podle Freudovy teorie psychosexuálního vývoje (Freud, 1953, 1977) předpokládat, že sexuální tužby stejně jako agresivita patří k lidským bytostem a pocházejí z lidského libida.

Odpovídající metody a uspokojení libida může být mimo jiné důsledek přizpůsobení výzvám prostředí během evolučního procesu.

Novorozenec musí získat prostředky pro fyzické a psychické přežití, a tak můžeme předpokládat, že agresivní reakce je jedna z primitivních taktik, jak uspokojit své potřeby nebo zůstat naživu.

Zda jsou takové pohnutky vyjádřeny v násilné podobě, závisí na mnoha jiných faktorech jako je socializace, společenské normy, pohlaví, osobní charakteristika, vzdělání, okolní vlivy, schopnost bojovat se stresem, podmínky bydlení atd. (Goleman (2006, str. 114-115), na druhé straně argumentuje, že empatie je hlavní kontrolou nad lidskou krutostí.

Když potlačíme empatii, jsme schopni zacházet s jiným člověkem jako s objektem, což usnadňuje kruté zacházení.

Pokud je vytlačen soucit, lidské bytosti je možné zařadit do jedné ze skupin temné triády (narcismus, machavellismus nebo psychopatie).

Geen (1998, str. 4) se odvolává na Berkowitze a píše o reakcích na násilí nebo jiné druhy nebezpečí a uvádí, že okamžitá první reakce na ohrožení je boj nebo útěk.

Která reakce převáží, závisí na: a) genetická výbava jedince , b) dřívější zkušenosti a znalosti, a c) rozeznání aspektů situace, která buď ulehčuje nebo zakazuje agresi (ibid.).

V tomto kontextu může být agrese chápána jako obranná taktika nebo nástroj k přežití.

Tato taktika se nepoužívá jen v dětství, ale také v pozdějších stádiích života jedince.

Navaro (2008, str. 41-42) uvádí, že boj je jednou z taktik pro to, jak čelit nebezpečí, a je instinktem, který je vlastní všem žijícím bytostem.

Navaro dále uvádí, že tři defenzivní reakci - strnutí, boj a útěk - jsou kontrolovány prahovou mozkovou sférou, kterou v roce 1952 objevil Paul MacLean, který ji nazval „mammal brain“.

Tyto tři reakce se ale nevyskytují pouze u savců.