Násilí a agresivní chování - pohled z hlediska antropologie

Zda je agrese geneticky podmíněná nebo ne (Hacker, 1985, str. 78-79) není pro mou přednášku příliš důležité.

Více mě zajímají důvody, proč někteří lidé reagují agresivně, zatímco jiní ne.

Bez ohledu na to, že capoeiristas ve školách, které jsem zkoumala, pocházejí z různého sociální a kulturního prostředí, všichni jsou si vědomi pravidel na školách a smýšlení o násilí a agresi.

Způsoby použití agrese a násilí byly zprostředkovány vyučovacím procesem a socializací v určité skupině capoeira.

Proto by se neměly chápat pouze v rámci psychosexuálního vývoje jedince.

Hacker (1985, str. 78-79) kritizuje psychoanalytické teorie z důvodu vlastních popudů a instinktivního jednání a míněním, že výše vyvinuté organizmy reagují podle svých naučených vzorů, které jsou mnohem komplexnější, než instinktivní reakce.

Geen (1998, str. 4-5) uvádí, že:

"každá lidská činnost, také agresivní, má důsledky.“

Tyto důsledky - odměna nebo potrestání závisí na projevu agrese a tvoří základ sociálního učení.

Agrese, která je odměněna, vytváří zvýšené očekávání, že se takové chování vyplatí v podobných situacích.

Jedinci pak opakují toto chování v určitých situacích, pokud to pro ně bylo výhodné.

Hackerova úvaha je podobná Batesonově teorii o procesu učení.

Bateson (1972, str. 293) analyzuje následující stádia učení:

Zero learning – odpovědi organizmu na okolí, které se nemění podle principu správné-chybné.

Učení I - změna odpovědí organizmu na okolí s opravou chybných rozhodnutí a reakce z daných a známých alternativ.

Učení II - změna v procesu učení I.

Opravné změny alternativ, z nichž se tvoří rozhodnutí a reakce.

Učení III - změna v procesu učení II.

Opravné změny systému alternativ, z nichž se tvoří rozhodnutí a reakce.

Učení IV - změna v procesu učení III.

Bateson ovšem uvádí, že žádný dospělý, který žije na světě, není schopný tohoto typu učení.

Při pohledu na úrovně procesu učení jedince je možné kategorizovat agresi, založenou na předchozích pozitivních zkušenostech v učení I. Agresivní nebo násilné chování jako způsob vyřešení určitých specifických životních situací je ovšem zřídka společensky akceptováno, i když je výhodné.

Ovšem stále většina lidí reaguje na stresové faktory agresivně bez ohledu na důsledky takového chování.

Předpokládám, že většina lidí je schopna procesu učení II, a proto jsou schopni změnit své reakce.

Proč tedy stále ještě jednáme agresivně a násilně?

Několikrát jsem byl svědkem, když  capoeiristas ze škol,kde násilí bylo odsuzováno a dokonce i agresivní hry byly nežádoucí, hráli násilné role v některých veřejných rodas.

Pokud hra v roda získávala na dynamičnosti nebo dokonce agresivitě, někteří - někdy dokonce ti, kteří byli většinou velice klidní během tréninku - začali hrát velice agresivně, někdy i násilně.

Byli později potrestání, ale během hry zapomněli, co se učili ve škole.

Agrese se tedy může učit sociálně nebo pochází z primitivnějších funkcí lidského mozku jako poznání?

Agrese a násilí nejsou identické a nejsou nevyhnutelně spjaty.