6. Poznámky pod čarou

[1] Malinauskiene V., Obelinis V., Dopagiene D. Psychological terror at work and cardiovascular diseases among teachers. Acta Medica Lituanica, 2005; 2(12): p. 20–25.

[2] Jatkevičius A. Nepilnamečių smurtinio nusikalstamumo prevencija. Doctoral dissertation. Vilnius: Vilnius University, 2003, p.12.

[3] I.Leliūgienė. Žmogus ir socialinė aplinka. – Kaunas, 1997. – str. 138.

[4] World report on violence and health. World Health Organization, 2002.

[5] The International Labour Office ILO, International Council of Nurses ICN, World Health Organization WHO, Public Services International PSI. Workplace Violence in The Health Sector Country Case Studies Research instruments – Survey Questionnaire. Geneva 2003. Internet access: http://www.who.int/violence_injury_prevention/violence/interpersonal/en/WVquestionnaire.pdf

[6] The International Labour Office ILO, International Council of Nurses ICN, World Health Organization WHO, Public Services International PSI. Workplace Violence in The Health Sector Country Case Studies Research instruments – Survey Questionnaire. Geneva 2003. Internet access: http://www.who.int/violence_injury_prevention/violence/interpersonal/en/WVquestionnaire.pdf

[7] Džiuljeta Serapinienė, Agresyvaus paciento slaugos ypatumai. SLAUGA mokslas ir praktika 2014 No. 2 (206), p. 6

[8] Pajarskienė, B., Psichologinis smurtas darbe. Problema ar fikcija? Visuomenės sveikata, 2007, No. 4 (39)

[9] Lietuvos Respublikos sveikatos apsaugos ministro ir Lietuvos Respublikos socialinės apsaugos ir darbo ministro 2005 m. rugpjūčio 24 d. įsakymu Nr. V-699/A1-241 patvirtinti „Psichosocialinių rizikos veiksnių tyrimo metodiniai nurodymai“. Valstybės žinios, 2005, Nr. 105-3897

[10] Ibid

[11] Charter of Fundamental Rights of the European Union 2007; No. 2007 / C 303/01.19; Council Directive. Measures to Improve Safety and Health at Work. No. 89/391 / EEC, 1986.

[12]  European Agency for Safety and Health at Work. Facts No.22 https://osha.europa.eu/lt/publications/factsheets/22

[13]  Risks to the Health and Safety of Workers in the Healthcare Sector. A Guide to Prevention and Good Practice. European Commission 2011https://www.vdi.lt/AtmUploads/RizikaDSSsveikatosprieziura.pdf

[14]  Jeden z hlavních rozlišujících faktorů právních předpisů je faktor provádění. Způsob jeho zajištění provádí stát, projevuje se akcí, která je prováděna a zaručena institucemi vynucení práva.

[15] Všeobecně jsou pozitivní povinnosti takové, které ukládají povinnost státu provádět vhodnou akci pro zajištění individuálních práv a svobod. Stát je také povinen chránit jednotlivce před jinými osobami. Obsah pozitivních povinností je velice rozličný, v rozmezí od legislativy ke kontrole, prevenci, vyšetřování a soudní stíhání, ale je extrémně složité identifikovat, jestli je pozitivní povinnost jednat specificky na straně státu - neexistují žádná jasná kritéria nebo metody. Viz více: Lina Urbaitė. Assessment of Positive Duties of the State in Cases against Lithuania at the European Court of Human Rights. Social Science Studies. 3 (3): 123-144, 2009.

[16] Předpis ústavního soudu Litevské republiky ze dne 9. dubna 2002

[17] Podle nařízení č. A1-457 / V-961 ze dne 25. října 2012 vydaného ministrem práce a sociálních věcí Litevské republiky a ministrem zdravotnictví Litevské republiky byly schváleny všeobecné směrnice pro hodnocení pracovního rizika. Valstybės žinios, 31/10/2012, No. 126-6350

[18] Občanskoprávní případ č. 3K-3-79 / 2011 nejvyššího litevského soudu 

[19] Důležité praktické aspekty Evropského soudního dvora (2004-2014). Luxemburk: Kancelář pro EU publikace, 2015, p.183

[20] Občanskoprávní případ č. K-3-811/2000 nejvyšší litevského soudu, občanskoprávní případ č. 3 K-3-476/2008 nejvyššího litevského soudu 

[21] Seznam nebezpečných pracovních míst schválený vládou Litevské republiky v rezoluci č. 1386 ze dne 3. září 2002 (znění rezoluce č. 527 vydáno vládou Litevské republiky 30. května 2018). Valstybės žinios, 31/10/2012, No. 87-3751

[22] Popis monitoringu nežádoucích událostí ministra zdravotnictví Litevské republiky nařízením č. V-401 ze 6. května 2010 (znění nařízení č. V-1001 z 11. září 2018 ministrem zdravotnictví Litevské republiky). Valstybės žinios, 31/10/2012, No. 55-2703

[23] Občanskoprávní případ nejvyššího litevského soudu č. 3K-3-125/2010

[24] Molinari PA. The Right to Health: from the Solemnity of Declarations to the Challenges of Practice. International Digest of Health Legislation. 1998;49(1):41-60

[25]Předpis ústavního soudu Litevské republiky ze dne 11.července 2002

[26]Předpis ústavního soudu Litevské republiky ze dne 29. září 2005

[27] Soudní nález v případě D. proti Spojenému království u Evropského soudu pro lidská práva z 2. května 1997. Rozhodnutí kolegia v hlavních bodech:  Nárok č. 30240/96 1997: 30240/96

[28] Podle zákona o zdravotnických institucích jsou zdravotnické služby definovány jako výsledek aktivity založené na dohodě mezi institucí a klienty Služby poskytované zdravotnickými zařízeními se rozlišují podle stupně zdravotnických služeb. Litevský zdravotní systém má tři úrovně: primární, sekundární a terciární. Zdravotní péče na těchto úrovních se liší v rozsahu, financování a službách.

[29] Nařízení č. V-364 ze dne 14. května  2004 ministra zdravotnictví Litevské republiky (znění nařízení č. V-943 z 27. srpna 2018 ministra zdravotnictví Litevské republiky)

[30] Předpis nejvyššího litevského soudu č.  3K-3-408/2009; Předpis nejvyššího litevského soudu č. 3K-3-337/2013

[31] Předpis nejvyššího litevského soudu č.  3K-3-1140/2001; Předpis nejvyššího litevského soudu č. 3K-3-556/2005; Předpis nejvyššího litevského soudu č. 3K-3-77/2010

[32] Předpis nejvyššího litevského soudu č. 3K-3-511/2004

[33] Justickis, V.; Saladis, T. Medical Standards in the Administrative Law System. Social Science Studies.2012, 4(4): 1063.

[34] Například zdravotnická norma MS 28: 2019, „Zdravotní sestra “ podává léky, o kterých může v případě první pomoci rozhodovat, přičemž je oprávněna předepsat léky se supresivními, adaptogenickými vlastnostmi, svalové relaxanse a antikonvulziva (diazepam, 5 mg / ml, injekční roztok). 

[35] Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva v případě Glass v. Spojené království z 9. března 2004. Rozhodnutí kolegia v hlavních bodech: Nárok č. 61827/00

[36] Arai, Y.; Bleichrodt, E.; Flinterman, C.; Willem Heringa, A.; Schokkenbroek, J.; Vermulen, B.; Viering, M.; van Dijk, P.; van Hoof, F.; van Rijn, A.; Zwaak, L. Theory and Practice of the European Convention on Human Rights. Fourth Edition 2006 m. Intersentia Antwerpen-Oxford, p. 674.

[37] Birmontas V. The Right to Health Care as a Constitutional Right. Health Policy and Governance.2013, 1(5) p. 30–45

[38] Gruodytė E., Šalčiūtė-Pratkienė L. The Concept and Importance of the Doctrine of the Informed Patient Consent in Health Care. Law Review No. 1 (10), 2013, p. 136-170

[39] Svěřenecký vztah může vzniknout ze smlouvy nebo legislativou.  Neexistuje žádný vyčerpávající seznam povinností vyplývajících ze svěřeneckého vztahu, ale všeobecně se akceptuje, že takový vztah zahrnuje povinnost loajality a dobré víry, povinnost zabránit konfliktu zájmů a osobnímu obohacení ze svěřených zdrojů.

[40] Předpis nejvyššího litevského soudu č.  3K-3-342/2010; Předpis nejvyššího litevského soudu č. 3K-3-236/2010

[41]Sriubas M. Peculiarities of Content of Patient's Right to Quality Health Care Services in Lithuania. Problems of law. 2013. No. 1 (79), p. 58-59

[42] Varga, C. Legal Theory. Szent Ivan Tarstulat, 2014, p. 15.

[43] Skutečná situace týkající se lidských práv ve společnosti je taková, že lidé uplatňují svá práva ne v komunitě, ale v celé společnosti, a jsou tak omezeni povinností neporušovat práva jiných lidí, tzn. udržovat rovnováhu mezi individualitou a sociabilitou nebo mezi soukromými a kolektivními zájmy v jejich chování. Článek 29 Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod ukládá každé osobě povinnost uplatňovat svá práva v této rovnováze: „V uplatňování svých práv a svobod nesmí osoba (…) narušit práva a svobodu jiných". Viz více: Vaišvila A. Theory of Law. Teisės teorija. Vilnius, Justitia 2000.

[44] Ve Španělsku existuje zákonná povinnost pacienta poskytnout pravdivé informace o svém zdravotním stavu a spolupracovat při léčebných postupech. V Maďarsku a na Slovinsku je pacientům uložena zákonná povinnost dodržovat nařízení ošetřujícího lékaře. Viz více: Kutkauskienė, J. Peculiarities of Compensation of Injury to Patients in Health Law. Doctoral dissertation. Vilnius, 2010, p. 174–175

[45]Špokienė I. Patient Responsibilities Directory in Lithuania: Legal Content Analysis.Jurisprudencija 2012, 19(4), p. 1529–1550.

[46] Zdravotník je odborný výraz, který zahrnuje všechny, kdo vykonávají činnosti ve zdravotní péči a přímo pracují s pacientem nebo v těch samých podmínkách.

[47] Případ Herczegfalvy proti Rakousku, žaloba č. 10533/83

[48] Předpis ústavního soudu ze dne 24. března 2003

[49] Klasifikace nemocí a poruch je systém kategorií, ve kterých jsou nemoci klasifikovány podle definovaných kritérií.

[50] WHO ICD-10 Klasifikace nemocí.2015, p.125-151, p. 315

[51] Nařízení č. V-643 z 29. května 2019 schválené ministrem zdravotnictví Litevské republiky