Metodické doporučení pro poskytovatele lůžkové péče k omezení volného pohybu pacienta a používání omezovacích prostředků u pacienta v ČR

Možnost omezení volného pohybu pacienta při poskytování zdravotních služeb, včetně výčtu omezovacích prostředků stanoví § 39 zákona o zdravotních službách. 

čl. 1

(1) Omezení volného pohybu pacienta použitím omezovacího prostředku při poskytování zdravotní péče (dále jen „omezení pacienta“) za účelem odvrácení hrozby bezprostředního ohrožení života, zdraví, nebo bezpečnosti pacienta nebo jiných osob, je nutno považovat za krajní řešení a lze k němu přistoupit pouze po dobu, po kterou důvody omezení pacienta trvají. Doporučuje se, aby poskytovatelé lůžkové péče (dále jen „poskytovatel“) vypracovali pro rizikové pacienty plán zvládání rizika z důvodu prevence vzniku život ohrožujících situací, a to v rámci individuálního léčebného postupu.

(2) Je nepřípustné omezovací prostředky používat jako preventivní nebo sankční opatření, ani jako opatření vyplývající z neodpovídající provozní situace (nedostatek personálu, nefunkční kamerový systém aj.). 

(3) Druh zvoleného omezovacího prostředku k omezení pacienta a rozsah omezení musí být přiměřený hrozící újmě.

(4) Omezovací prostředek lze při poskytování zdravotních služeb použít, pokud projevy chování pacienta bezprostředně ohrožují jeho samotného nebo jiné osoby. 

(5) K omezení pacienta je možné přistoupit poté, co byl neúspěšně použit mírnější postup, například slovní intervence (deeskalace), úprava prostředí nebo nabídka podání psychofarmaka nebo jiného léčivého přípravku za účelem jeho zklidnění a podání tohoto psychofarmaka nebo jiného léčivého přípravku pacientovi, pokud s tím vyslovil souhlas. Výjimkou je případ, kdy by použití mírnějšího postupu zjevně nevedlo k dosažení účelu stanoveného v odstavci 1, přičemž musí být v dalším kroku zvolen nejméně omezující prostředek odpovídající účelu jeho použití.

(6) K omezení pacienta lze použít:

a) úchop pacienta zdravotnickými pracovníky nebo jinými osobami k tomu určenými poskytovatelem,

b) omezení pacienta v pohybu ochrannými pásy nebo kurty,

c) umístění pacienta v síťovém lůžku; tento omezovací prostředek nelze použít v případě záchytné služby,

d) umístění pacienta v místnosti určené k bezpečnému pohybu; tím se rozumí uzamčená nebo jinak zabezpečená místnost, např. tzv. izolační místnost, ve které není s neklidným pacientem žádný další pacient a ve které je zajištěno bezpečí pacienta a dohled nad ním, 

e) ochranný kabátek nebo vestu zamezující pohybu horních končetin pacienta, 

f) psychofarmaka (určená k rychlému zklidnění proti vůli pacienta), popřípadě jiné léčivé přípravky podávané parenterálně, které jsou vhodné k omezení volného pohybu pacienta při poskytování zdravotních služeb, pokud se nejedná o léčbu na žádost pacienta nebo soustavnou léčbu psychické poruchy; tyto přípravky mohou být podávány za účelem celkového zklidnění či zmírnění chování, kterým pacient ohrožuje sebe nebo své okolí, nebo

g) kombinaci prostředků uvedených v písmenech a) až f).

(7) O omezení pacienta podle odstavce 6 rozhoduje vždy lékař tak, aby zvolený omezovací prostředek odpovídal projevům chování pacienta, které vedly k indikaci jeho omezení. Ve výjimečných případech, vyžadujících neodkladné řešení, není-li lékař přítomen, může o použití omezovacího prostředku a jeho druhu rozhodnout jiný přítomný zdravotnický pracovník nelékařského povolání, který je k tomu způsobilý1; o jeho použití informuje bez zbytečného odkladu lékaře, který potvrdí jeho odůvodněnost a bezodkladně rozhodne o dalším trvání nebo ukončení omezení pacienta.

(8) Pacient je informován o důvodech omezení a o dalším postupu. Doporučuje se informaci o důvodech omezení a dalším postupu pacientovi podávat průběžně. Pokud to není možné, zejména s ohledem na zdravotní stav pacienta, doporučuje se pacientovi tuto informaci podat v bezprostřední návaznosti na ukončení použití omezovacího prostředku, a to formou terapeutického pohovoru; výjimku představují urgentní překlady do jiných zdravotnických zařízení, kdy není možné terapeutický pohovor provést.

(9) O použití omezovacího prostředku pacienta podle odstavce 6 písm. b), c), d) nebo e) poskytovatel bez zbytečného odkladu informuje pacientova opatrovníka nebo zákonného zástupce, popřípadě též osobu uvedenou v § 42 zákona o zdravotních službách, jde-li o nezletilého pacienta, který je svěřen do péče osob nebo zařízení uvedených v § 42 zákona. Pokud pacient, který nemá zákonného zástupce nebo opatrovníka, určí podle § 33 zákona o zdravotních službách osobu, které se podávají informace o jeho zdravotním stavu, doporučuje se, aby poskytovatel zdravotních služeb při informování osoby určené o zdravotním stavu pacienta podal informaci rovněž o použití omezovacího prostředku uvedeného ve větě první. Pokud o to pacient výslovně požádá při přijetí do péče nebo kdykoliv v průběhu hospitalizace, poskytovatel zdravotních služeb informuje osobu určenou podle § 33 zákona o zdravotních službách o použití omezovacího prostředku uvedeného ve větě první vždy. Požadavek na informování osoby určené pacientem o použití omezovacího prostředku se zaznamenává do zdravotnické dokumentace. Záznam se doporučuje provést v tomto rozsahu: datum a způsob podání informace (telefonicky, e-mailem, osobně apod.), jméno osoby, které byla informace podána, a její vztah k pacientovi (opatrovník, zákonný zástupce, určená osoba apod.) a omezovací prostředek, který byl použit. Záznam podepisuje zdravotnický pracovník a opatrovník nebo zákonný zástupce. Doporučuje se předložit opatrovníkovi nebo zákonnému zástupci záznam k podpisu při jeho nejbližší návštěvě pacienta. Rovněž se doporučuje záznam v případě podání informace určené osobě nebo osobě uvedené v § 42 zákona o zdravotních službách předložit těmto osobám způsobem uvedeným v předcházející větě k podpisu.