Psychologie agrese

Podívejme se nejprve na definici lidské agrese: je to sociální interakce mezi dvěma nebo více osobami s úmyslem poškodit někoho nebo dosáhnout něčeho nežádoucími metodami. U lidí může být agrese způsobena různými spouštěči, od frustrace z důvodu nedosažených cílů až po pocity ponižování.[1] S ohledem na náš aspekt zájmu je velice důležité si uvědomit, že nejde pouze o fyzickou agresi, která je lépe probádána, ale také o verbální útoky, sexuální obtěžování, ponižování atd., které mohou vyvolat symptomy posttraumatické stresové symptomy.[2] Tato nepřímá agrese může mít různé podoby, které vyvolávají specifické emocionální reakce včetně hněvu, úzkosti, bezmocnosti, podrážděnosti, pocitů rezignace, smutku, deprese, šoku, apatie, pochybností, sebeobviňování, poruch spánku, bolestí hlavy, napětí a psychosomatických bolestí, strachu z pacientů, strachu z návratu na místo útoku a obtíže s návratem do práce[3].

Shrňme nyní, co agresivní chování zahrnuje:

Je to za prvé úmysl zranit oběť, za druhé očekávání averzivních důsledků a za třetí, oběť by se zřejmě takovému napadení vyhnula, pokud by měla možnost[4]

Existuje shoda, že agrese je forma negativního nebo asociálního chování. Klasickou definici navrhl Buss[5], který jinak než většina sociálních psychologů, kteří definovali agresi jako negativní formu sociálního chování mezi jednotlivci, skupinami a společnostmi, definuje ji behavioristicky jako “odpověď, která dává škodlivé podněty jiným organizmům”. Tato definice ovšem zahrnuje široký rozsah úrovní chování, které nejsou nutně agresivní a na druhé straně nezahrnují například agresivní myšlenky a pocity.

Další definice, která toto bere v potaz, pochází od autorů Baron and Richardson[6] a popisuje agresi jako “jakoukoliv formu chování zaměřenou na cíl uškodit nebo zranit jiného člověka, který je motivován takovému jednání zabránit”. V této definici jsou tři zásadní dopady:

1. motivace uškodit jiné osobě, ale nenést důsledky tohoto násilí
   
2. agresor ví, že jeho akce povede k ublížení jiné osoby
   
3. bolestivé lékařské ošetření není agresivní akce, protože cílem není ublížit osobě
   

Zdá se, že tato definice je všeobecně přijímána – popisuje agresi jako ošetření, které si cílová osoba nepřeje, například fyzické nebo psychologické násilí nebo zásadní zraňování jejích pocitů.

Ale jak se stavíme k samotnému pojmu “agrese”? Mnoho sociologů neakceptuje tento výraz a dává přednost slovu “násilí”. Násilí se všeobecně používá v kontextu instituce nebo skupiny, agrese pak jako individuální projev.[7]

Bylo vyvinuto mnoho všeobecných programů a taktik proti agresi a násilí, ovšem všechny jsou založeny na znalosti psychologických aspektů agrese, jejich antropologických a společenských příčin agresivního a násilného chování.