1. Násilí a agresivní chování - pohled z hlediska antropologie

1.1. Úvod

"Funkce nebo rozhodná příčina agrese je zajistit nebo obhájit zdroje, které jsou důležité pro reprodukci nebo přežití." (Campbell, 2005, str. 630).

"O problema filosófico central, que responde pela agressividade humana, é o conflito dos contrários.

(Hlavní filozofický problém, který odpovídá problému lidské agrese, je konflikt kontrastů)" (Gaiarsa, 1993, str. 19).

Výše uvedená citace poukazuje na možný původ a funkci lidské agrese, ale byl by to poněkud složitý úkol přijít s jednoznačnou, jednoduchou a vše vysvětlující definicí agrese.

Existuje mnoho definic, které odpovídají filozofickým, sociologickým, psychologickým a antropologickým teoriím. Je nutno také zahrnout psychiatrické, náboženské a dokonce laické teorie.

Geen (1998, str. 1) argumentuje, v oblasti lidské agrese je příliš mnoho literatury, než aby byl možný konzistentní a funkční přehled.

Je ale přesvědčen, že existuje přímá linka, na které je možné nalézt společnou teorii lidské agrese.

Slovník slovinského jazyka (2005) definuje agresi jako napadnutí nebo násilné chování a nevyprovokovaný útok, politickou agresi nebo útok jedné země na jinou zemi.

Podobně popisuje agresi „The English Dictionary“ (2003) jako útok, násilný nepřátelský projev nebo neoprávněný zásah jedné země na teritorium jiné země.

Ovšem takové definice jsou velice obecné a vylučují mnohé důležité faktory.

Hacker (1985, str. 35) se domnívá, že definice ve slovnících se opírají o behaviouristické pohledy na agresi, které jsou výsledkem experimentálních pozorování a nebosahují každodenní vnímání agrese.

Hacker uvádí dále, že z lidského pohledu nelze agresi popisovat jako univerzální model chování.

Evoluční psychologie chápe agresi jako způsob dosažení určitého cíle; Darwin ji již popsal jako jedno z evolučních řešení pro soutěž o statky.

Geen (1998, str. 1) uvádí, že pojem agrese není vědecký, ale spíše pouze popisuje mnoho různých funkčních chování se všeobecným úmyslem zranit, způsobit škody, bolest nebo utrpení jiné osobě.

Hacker (1985, str. 36) píše o úmyslné a neúmyslné agresi, která se dále rozděluje na agresi pod nátlakem, osobně instrumentální a instrumentální agresi.

Ta je výsledkem plánované akce skupiny pro dosažení určitých cílů, výhod nebo sociálního uznání za použití agrese.

Gaiarsa (1993, str. 19) vnímá zásadní problém agresivního napětí v rozdílu zájmů.

Ve svém diskuzním příspěvku pohlíží na rozdíly mezi různými ekonomickými třídami, pohlavím, věkem, rasou a kulturami v moderním městském prostředí.

Conflito dos contrários (konflikty protikladů) jsou pro něj důsledky globalizace a ekonomické nebo politické nerovnosti (ibid.).

Touto teorií, která je blízko evoluční teorii, ale více se zabývá kulturními faktory lidské společnosti, vysvětluje extenzívní řadu důvodů pro agresivitu u moderního člověka.

Agresivita ovšem není výlučným atributem lidské společnosti a není vždy výsledkem konfliktů vznikajících z různých zájmů.

Agresivita vznikající jako důsledek konfliktů mezi jedinci nebo skupinami, se vyskytuje jak mezi lidmi, tak i zvířaty.

Lorenz (1963, str. 55-57) souhlasí, že agresi je možné chápat jako evoluční přizpůsobení pro přežití a instinktivní fungování druhů tak, jak to chápal Freud.

Táže se, jestli je agrese stále efektivní technikou pro přežití u lidí, kteří vyvinuli zbraně masového ničení.