1. Násilí ve zdravotnictví

1.1. Pracovní definice násilí ve zdravotnictví

Definice jsou závislé na tom, kým jsou definovány, pro jakým účelům slouží a jak se s definicemi následně pracuje. Zásadním zjištěním je fakt, že násilí je oblastí agrese, což však neznamená, že každá agrese musí mít nutně podobu násilí (Lovaš, 2010). Pro pracovní potřeby naší práce tak zohledníme vztah, při kterém může dojít ke střetu protichůdných intencí a vznikne agrese nebo násilné chování (recipročně mezi nelékařským zdravotnickým pracovníkem a pacientem nebo jeho příbuzným). Jak bude uvedeno dále, nejčastější příčinou konfliktů ve zdravotnictví jsou vystupňované negativní emoce (zejména u nepsychiatrických pacientů, což však psychiatrické příčiny násilí nevylučuje), které nejsou vhodně zpracovány. V případě nemožnosti (neschopnosti) emoce ovládnout dochází k chování, které označujeme jako násilné. 

Pro účely naší práce definujeme násilí jako vystupňované agresivní chování vznikající na podkladě neovladatelné negativní emoce a dalších přidružených faktorů, s prvky takové verbální či fyzické agrese, kterou již nelze považovat za akceptovatelnou, protože přímo ohrožuje zájmy a důstojnost bytosti, na kterou je namířena. Definice zahrnuje také obranné chování, které svou razantností převyšuje povahu útoku a za dané situace a za daných okolností bylo možné tuto hrozbu odvrátit mírnější formou obrany.