Násilí ve zdravotnictví

Všechno mě dvě strany, i násilí. Existuje takzvaně dobrá nebo hodná agrese. 

Násilné chování vnímáme výhradně emočně negativně, takže budí emoční představu něčeho zlého (destruktivního) a právě tato forma představy o agresi je v našem podvědomí zakořeněna hlouběji. Nicméně tento výraz lze užít také s pozitivní emocionálním významem (Janata, 1999). Zmíněné definice pojednávají o typu agrese, která má za cíl „něco zničit“ nebo někomu ublížit. Zodpovědnost za tuto formu násilí, chování, které je společné zvířatům a člověku, mají mozková centra, která jsou vývojově starší a jsou zakotvena v limbickém systému, v amygdale. V teoretické terminologii i odborné praxi je zmiňována především agrese destruktivní. Ambivalentem této formy je, v odborných textech poněkud méně zmiňovaná, agrese konstruktivní. Jedná se o formu agrese specifickou výhradně pro lidské chování a myšlení, která podléhá vývojově nejmladším mozkovým centrům, kortikálním oblastem frontálních laloků (Janata, 1999). Tato forma chování buduje a utváří relace a síly, které dávají vznik novým vztahům, napomáhá lidem při rozhodování, vyjadřování a utváření názoru, adaptaci nebo při reakci na konfliktní situace (Frielingsdorf, 2002). Tato dospělá neboli agonální agrese, jak ji lze také nazvat, je částečně vrozená, postupem života se formuje a má své projevy již v dospívání. Příkladným obdobím formace je i puberta, patrného kterou je typické poměrně dlouhé tzv. druhé období vzdoru. Z hlediska etiologie agrese se jedná o stav akceptovatelný biologicky i psychologicky, a navíc je také plně uvědomován (Poněšický, 2002). 

Konstruktivně agresivní jsou lidé vykazující vysokou míru pracovitosti a svědomitosti (Hubálek, 2011). Mezi vlastnosti a hodnotovou orientaci těchto jedinců patří především úcta k tvořivosti, umění, vědě, objevům a intelektu, znalost cizích jazyků, využívání moderních technických a komunikačních technologií, vnitřní sebedůvěra a harmonie, ale také velká dávka sounáležitosti a solidarity. Z hlediska omezení násilných projevů může sehrávat konstruktivní agrese dle německých autorů významnou roli. Gugel a Jäger (1995) vybízejí ke konstruktivnímu využití vlastních agresivních impulzů a představ, které mají směřovat k hledání nenásilného způsobu jednání a myšlení. Jejich teorie zahrnuje tři úrovně, na kterých lze pracovat tak, aby bylo možné zmírnit nebo odstranit agresivní chování. První úrovní je úroveň osobní, kdy je vybízeno k tomu, aby člověk žil především v harmonii „sám se sebou“ a agresivní chování využíval výhradně v případech nezbytně nutných. Druhou úrovní je oblast institucionální, která má být zaměřena na vytváření neagresivního prostředí a podporovat vznik podmínek pro zvýšení bezpečnostních opatření z hlediska jednotlivých institucí. Třetí úrovní je oblast sociální a mezinárodní, která má usilovat o změny politické a sociální ve prospěch prevence a ochrany před násilím.  

Využití konstruktivní agrese nabízí hypotetickou otázku, zda je v určitých situacích vystupňovaných negativních emocí možné vlastní „energii negativních emocí“ využít k dobrému (k obraně) a ne k oplácení zlého (deeskalace násilí). Podobných reakcí využívají některé filosofické směry nebo bojová umění (aikido, judo). Bez znalosti příčin násilných incidentů však není možné určit, zda  je tento mechanismus reálný či nikoliv.